Tato slova pronesl Winston Churchill poté, kdy neuspěl ve volbách do parlamentu v roce 1945. Myslím si, že nikdo, komu jsou vlastní křesťanské hodnoty, nemůže být v těchto dnech zcela spokojený. Toho zklámání už bylo za posledních několik let příliš a těžko se hledají nějaká pozitiva. Poté, kdy se ukázalo, že v Poslanecké sněmovně získali většinu nedemokratické strany, přichází další rána v podobě znovuzvolení velmi provýchodního prezidenta, jenž nepochybně bude pokračovat v odtahování naší země z Evropy. Hulvátství, pomstychtivost, nesnášenlivost, porušování práva i morálky opět zavládnou v nejvyšších patrech naší společnosti. A nezapomeňme na nejistotu: rozběhneme se do náruče Ruska a Číny? Nebudume moci jako studenti a pracující využívat výhod EU, protože v ní možná ani nebudeme? Asi to vyznívá příliš černě. Situace to ale není neřešitelná. Jako člověk ovládající obstojně jazyk našich jižních a západních sousedů mám přece možnost vyřešit své problémy poměrně snadno. Zvlášť pokud jsme stále členy EU. Přesto zde určitá pozitiva vidím, a proto myšlenky na emigraci nechávám prozatím stranou. V těchto volbách se ukázalo, že v ČR stále žijí lidé jako Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Michal Horáček a Marek Hilšer, kteří ukazují, že hodnoty jako slušnost, úcta, pokora, pravdomluvnost ještě v ČR nevymřely. Minimálně z 48% ne (je ovšem diskutabilní, jak se voliči posledních 3 jmenovaných za ně rozhodli bojovat ve druhém kole). Jako člověk věřící potom mám naději převším v Bohu. Koneckonců je to On, kdo s konečnou platností rozhoduje o osudu naší země a jejích občanů, včetně prezidenta.

Přestože prezident Zeman nevyužil možnost sebrat zbytek své důstojnosti, který mu po 5 letech v úřadu zůstal, a odejít, využijme alespoň my tento nepříliš slibný čas k tomu, abychom zhodnotili, co jsme jako křesťané pro společnost udělali, a co bychom udělat mohli, aby se do ní znovu vrátili křesťanské hodnoty. Myslím, že máme výrazné rezervy i v našich farních společenstvích.